Časem si poslance vybereme i pomocí esemesek

29. Června 2007
29 Čer
Politolog a šéfredaktor CEVRO Revue Petr Sokol poskytl Mladé frontě DNES 29.6. rozhovor k úpravám volebního práva a jejich rozšíření ve světě.


Snížení volebního věku na šestnáct let určitě neznamená, že dotyčná země je demokratičtější, říká politolog a předseda Mladých konzervativců Petr Sokol, který se specializuje na problematiku volebních systémů.

* Jak hodnotíte fakt, že Rakousko snížilo volební právo na šestnáct let?

Považuji to za další projev celoevropského trendu snižovat věkovou hranici pod 18 let, což se objevuje zejména v německy mluvících zemích. Jako první k tomu přistoupilo už v roce 1995 Dolní Sasko. Potom je napodobily další spolkové země v Německu, Rakousku a kanton Glarus ve Švýcarsku. Rakousko se ale stalo první evropskou zemí, kde se bude od 16 let volit i v parlamentních volbách. Zatím neexistuje mnoho studií na téma, kolik nových voličů reformy přinesly. Vzhledem k nižší volební aktivitě mladých lidí převažuje názor, že tyto reformy na konečný výsledek velký vliv nemají.

* Je možné nyní považovat Rakousko za demokratičtější stát?

Ne. Podíváme-li se na země, které už mají volební hranici šestnáct nebo sedmnáct let, najdeme zde Severní Koreu, Nikaraguu, Východní Timor, Kubu. Těm určitě nižší volební věk více demokracie nepřinesl.

* Z jakých důvodů se v demokraciích snižuje volební věk?

Začalo to po druhé světové válce, kdy klesl z 21 na 18 let. Mimochodem, mezi prvními tuto změnu provedla třetí československá republika. Nyní nastává další vlna, kdy se možná dočkáme podobné změny jako v Rakousku. Důvodem bude prostý fakt, že příklady táhnou. Jako raritu bych připomněl státy, které mají opačnou – horní věkovou hranici. Za příklad může sloužit Vatikán, kde se volby hlavy státu a církve mohou účastnit pouze kardinálové mladší 80 let. Podobně v Brazílii občané starší 70 let již nemusí volit, i když samozřejmě mohou.

* Co říkáte praxi v některých zemích, kde je volební účast povinná?

Na to se musí pohlížet v souvislosti s tradicemi jednotlivých států. Její zavádění v zemích, kde dosud nefungovala, nemá význam. Naopak v zemích, kde se zažila, bych ji nerušil, přestože existují úvahy, že volební povinnost vede občany mnohdy k „nezodpovědné“ volbě. Ti, kteří by raději zůstali doma, ale volit kvůli povinnosti nakonec jdou, mohou častěji volit antisystémové a radikální strany, protože jsou politikou znechuceni. Naopak zastánci volební povinnosti rádi říkají, že demokratické rozhodování má s vyšší účastí i vyšší legitimitu.

* Kde tato povinnost existuje?

Přibližně ve třiceti státech světa a asi dvě desítky z nich volební povinnost skutečně vynucují. Klasickým příkladem je Belgie, kde byla povinnost zavedena, aby garantovala, že nepřijde volit třeba více Valonů a méně Vlámů, což by hypoteticky mohlo destabilizovat společný stát. Belgie navíc představuje příklad země, kde je účast vymáhána pokutou a hrozbou ztráty občanských práv. V Evropě mají povinnost také v Řecku, v Lucembursku a na Kypru. Bez vynucování existuje volební povinnost i v Itálii.

* Jaká je perspektiva jiných technik hlasování než klasických lístků?

V mnoha zemích se vedou diskuse o zavádění elektronického hlasování. Pod tímto pojmem se rozumí instalace sčítacích strojů a počítačů do volebních místností. Volič i tam musí přijít do místnosti a odvolit. Stroje uleví jen volebním komisím při sčítání a jsou také považovány za nástroj k omezení podvodů. Tato praxe se skutečně v demokratických zemích stále více rozmáhá.

* Kde například?

V Irsku probíhá diskuse, zda již vyzkoušené elektronické hlasování, rozšířit na celou zemi. Odpůrci argumentují, že by to znamenalo konec dvoudenního ručního sčítání hlasů v centru každého z volebních obvodů. Tuto zvyklost považují Irové za svůj „festival demokracie“. Elektronické hlasování se již i v národních volbách zkoušelo například v Austrálii, Nizozemsku, Německu a před čtrnácti dny v Belgii, kde počítače dost zlobily a zdržely na některých místech volby o několik hodin.

* A co hlasování přes internet?

To poprvé použili při parlamentních volbách letos v Estonsku. Občané se mohli zaregistrovat, dostat speciální čtečku a volit přes počítač. Specialitou této úpravy byla možnost hlas během intervalu vymezeného pro internetovou volbu měnit. Mělo se tím zabránit možnosti volby pod nátlakem, třeba v rodinném prostředí či v práci. Možnost volit přes internet využilo v Estonsku jen třicet tisíc voličů. Kromě Estonska se internetové volby použily v dalších státech v místních a regionálních volbách. Posledním trendem je rozšiřování možnosti volit korespondenčně nebo v předstihu. I tato metoda se ve světě stále šíří, demokratické státy chtějí čelit klesající volební účasti. Snaží se proto vycházet lidem vstříc a výkon volebního práva jim všemožně usnadňovat.

* Bude se v budoucnu volit i pomocí mobilních SMS?

Asi ano, ale příliš rychle to nepůjde. Lidé sice svěřili všechny své peníze bankám a vesele používají platební karty, ale s odevzdáním svých volebních hlasů spíše váhají. Je to však možná dobrá zpráva, protože říká, že lidem více záleží na volebním hlasu než na jejich bankovních účtech.


Původní text najdete zde.

29.06.2007
www.mfdnes.cz